Útěk z kanclu do 2727 metrů: Jak se vyspat bez hotelu a bivakovat pod Marmoladou v plechové boudě
Tu otázku známe všichni. V kalendáři svítí květnový státní svátek, v hlavě touha po horách a před vámi dilema, jak z prodlouženého víkendu vyždímat maximum. Šumava je sice fajn, ale když chcete víc, dál a hlavně výš, znamená to sednout do auta a smířit se s šesti až osmi hodinami na cestě. Vyrazit až v pátek ráno? Ztráta času. Jet ve čtvrtek po práci? Dorazíte o půlnoci a s ubytováním na jednu noc vás většina hoteliérů pošle někam.
My jsme to vyřešili po svém a naplánovali si nezávislý roadtrip do Dolomit. Ve čtvrtek odpoledne jsme zaklapli notebooky, hodili batohy do Octavie a vyrazili. Naše tajná zbraň? Vlastní spací úprava do auta, která promění kufr v pohodlnou ložnici na kolech. Do úložného prostoru pod matracemi jsme naskládali těžké pohorky, vařič, vodu a jídlo, na matrace hodili batohy a spacáky a vyrazili. Žádný stres s check-in, žádná recepce – prostě svobodné cestování autem na prodloužený víkend.
Kolem půlnoci, po necelých osmi hodinách na dálnici, parkujeme u jezera Lago Antorno. V sezóně je odsud otevřená placená silnice až nahoru k Rifugio Auronzo pod ikonické Tre Cime, ale v květnu je ještě zavřená pod sněhem. Dole na asfaltu stojí jen pár aut. Vzduch je ledový, ostrý a čistý. Nasazujeme termoclony na okna Škoda Octavia, zalézáme do spacáků a během pěti minut spíme. Když testujete kempování v autě na divoko, diskrétnost a tepelný komfort jsou základ.
Káva, zatáčky a klid před bouří
Ráno se budíme až kolem 8 a přitom je tma? Tyhle termoclony na okna do auta fungují až moc dobře. Strhávám je z oken a do auta se opírá ranní slunce, které osvětluje masivní skalní stěny zrcadlící se na hladině jezera. Díky kompletnímu zatemnění oken v autě na spaní jsme se královsky vyspali. Skládací matrace do kufru auta se postarala o to, že nás po osmi hodinách za volantem nebolela záda.
Rychlá procházka kolem břehu, abychom rozhýbali ztuhlé nohy z auta, a pak už sjíždíme dolů do Cortiny d’Ampezzo. Najít kavárnu, objednat cappuccino, oloupat křupavý croissant a chvíli jen tak sedět na slunci. Itálie, jak má být.
Vyrazit prozkoumat spaní v autě v Itálii zrovna v květnu má jednu obrovskou výhodu: není sezóna. Pro každého, kdo miluje řízení, je to naprostý ráj. Projíždíme horská sedla jako Passo Falzarego, Passo Valparola a Passo Pordoi, která v létě ucpávají karavany a cyklisté, jsou teď téměř prázdná. Octavie sice není žádný okruhový speciál, ale s motorem 2.0 TSI je radost projíždět liduprázdné serpentiny, kde si občas pneumatiky jen lehce hvízdají v utažených vracečkách. To řidiči vykouzlí úsměv na tváři.
Přes Canazei přejíždíme do zapadlé vesničky Alba-Penia. Je krátce po poledni, parkujeme, přezouváme se do těžkých bot a balíme batohy. Cíl? Najít a přenocovat v Bivacco Marco Dal Bianco – červený plechový kontejner přišroubovaný ke skále přímo pod jižní stěnou Marmolady. Mapa mluví jasně: 8 kilometrů, 1228 výškových metrů a zhruba čtyři a půl hodiny ostrého stoupání.
Rozhodnutí na hraně a mizící cesta
Začátek je neúprosný. Široká lesní cesta stoupá v prudkých serpentinách a nohy hned ví, že se dneska něco bude dít. Pak se ale les rozestupuje a krajina se otevírá. Stojíme před obrovským, divokým korytem řeky plným bílých oblázků. Voda se rozlévá do šířky, je mělká, a tak hážeme navigaci za hlavu a jdeme přímo korytem. Kolem nás je absolutní ticho, cesta tu stoupá jen mírně a dává nám čas sledovat oblohu.
Předpověď sice hlásila bouřky, ale v horách je to sázka do loterie – z jedné strany na vás svítí slunce a za nejbližším hřebenem už může chumelit. Nad námi se začínají shlukovat těžké, inkoustově tmavé mraky, mezi kterými občas prosvitne sluneční paprsek. Atmosféra by se dala krájet.
Bod zlomu přichází u chaty Rifugio Contrin. Potkáváme tu poslední skupinku lidí, kteří jdou dolů. „Nahoře jsou obří sněhová pole, cesta není vidět,“ varují nás. Rychlý pohled na hodinky. Pokud to otočíme, jdeme zpátky k autu za tmy. Pokud budeme pokračovat a nahoře nás chytne bouřka, máme problém. Chuť na dobrodružství ale vyhrává. Jdeme dál.
Zelená tráva definitivně mizí, jdeme už jen po šedivém kamení a suťoviskách. Když se vydrápeme nad první velký horizont, pochopíme, proč se ostatní vraceli. Značená cesta neexistuje. Před námi je jen obří sněhové pole střídané klouzavým štěrkem. Nad hlavou se nám definitivně zavírá nebe a Marmolada se halí do husté bílé mlhy. Podle mapy jsme blízko. Každý krok vpřed střídá půl kroku vzad – štěrk se sype pod nohama, občas se propadneme po kolena do mokrého sněhu.
A pak se to stane. Mezi dvěma ostrými skalními masivy problikne sytě červená barva. Bivacco Marco Dal Bianco. Nakonec nám to trvalo dlouhých 8,5 hodiny, ale jsme tu.
9 metrů čtverečních a zmačkaný croissant
Plechová budka v závětří skal, obklopená sněhem ve výšce 2727 metrů nad mořem. Uvnitř je to asketický luxus – na zhruba devíti metrech čtverečních je naskládáno devět paland a jeden stůl. Na vrchních postelích už ve spacáku ulehají dva další návštěvníci, takže dneska budeme v boudě čtyři. Zapalujeme plynový vařič, ohříváme AdventureMenu a k téhle horské improvizaci otevíráme láhev červeného Primitiva, kterou jsme táhli v batohu. V plecháči cinká víno, zapínáme péřové spacáky a nám je skvěle.
Ráno je rychlé. Druzí dva nocležníci odcházejí ještě za šera. My startujeme Jetboil, vaříme silnou kávu z mokka konvičky a z batohu lovíme totálně zmačkaný croissant z Cortiny. Splácnutý na placku, ale chutná nejlíp na světě. Balíme spacáky, uklízíme a zacvakáváme za sebou těžkou petlici bivaku.
Cesta dolů je za odměnu. Místo včerejšího hodinového škrábání se mezi kameny vzhůru volíme jinou trasu – po podrážkách sjíždíme zasněžený svah během několika minut. Dolů ke korytu řeky přicházíme už za plného slunce. Tohle místo nás dostalo. Shazujeme batohy, zouváme pohorky a noříme unavené nohy do křišťálově čisté, ledové horské vody. Aby byla italská idylka kompletní, vytahujeme vařič znovu a uprostřed říčního koryta si vaříme dopolední espresso.
K autu se vracíme kolem jedné hodiny odpoledne. Fyzicky unavení, ale hlava už přemýšlí, kam dál. Když víte, jak vyřešit pohodlné spaní v autě, nejste vázaní žádnou rezervací hotelu. Naše matrace do auta Škoda v kufru znamená stoprocentní svobodu. Nemáme žádný pevný plán na další den, chceme se rozhodovat čistě podle počasí a nálady.
Sedáme do auta, jedeme do Canazei na pizzu a vymýšlíme, kde strávíme příští noc. Rozhodně by to chtělo o něco výš! Ale o tom zase příště.
Sdílet: